Chráním, chráníš, chráníme

Chráním, chráníš, chráníme

To, že se ze všech stran na nás valí šrouby utahující zákony, předpisy a nařízení je prostě holý fakt, který se zatnutím zubů musím jako občan naší krásné země přijmout. Kvůli ochraně osobních údajů zamykám v kanceláři zásuvky, uklízím si jednou za půl roku stůl, hesluji počítač, šifruji zprávy a nevpouštím uklízečku do budovy úřadu, abych náhodou neumožnil nahlédnutí do osobních dat svých spoluobčanů. To, že jsou veškeré údaje k dispozici na veřejných databázích, například na katastru nemovitostí, dnes a denně mi volají firmy s nabídkami služeb a na soukromou adresu mi chodí nepřeberné množství nepotřebné a nevyžádané korespondence s veškerými osobními údaji je sice pravda, ale zákon je zákon.

Úsměv do tváře se mi v této spojitosti vloudil při návštěvě „mého“ bankovního ústavu. Při vyjednávání podmínek hypotéky jsem zhruba dva metry od fronty stojících a pozorně poslouchajících spoluobčanů sděloval datum narození, přesnou výši a veškeré zdroje příjmů, výši alimentů a způsob péče o mou dceru, cenu nemovitosti, které se jednání týkalo a spoustu dalších zcela podružných a nedůležitých informací. Poté, co se téměř celé město dozvědělo, jak na tom finančně vlastně jsem a jak skvěle se v životě mám, byla řada na mé manželce. Ta tentokrát před nově obsazenou frontou, sdělila stejné údaje týkající se její osoby. Nadšení občanů čekajících na výběr hotovosti po přidělení sociálních dávek neznalo mezí a rozjela se čilá diskuze na téma soukromého blahobytného života starostů malých obcí.

Nabízí se otázka jaká ochrana osobních údajů je vlastně podstatná a důležitá. Přijde mi tragikomické, když mé osobě jako prostému úředníkovi hrozí milionové pokuty za neuzamčený šuplík a lejstro na stole, když pak tváří tvář veřejnosti sděluji téměř na ulici skutečně interní a lehce zneužitelné údaje a nikdo se nad tím ve jménu transparentních a moderních otevřených přepážek a kancelářských míst nepozastavuje.

Za léta práce na obci se mi zcela osvědčilo několik základních metod a postupů. Nepodlehnout tlaku úřednické byrokracie, nezbláznit se ze záplavy nových nařízení a v klidu vyčkat, jestli nový ministerský úředník do měsíce nevymyslí něco nového a stejně převratného. Vždy se mi to osvědčilo a po pár měsících školení, stovek řádně drahých nabídek spolupráce od soukromých firem a četbě desítek článků a mailů nastal klid po bouři. Zákony se mění jak na běžícím pásu, nikdo se v ničem nevyzná, chybí právní výklady a jediné, co v našem státě funguje bez chyby, je masivní mediální masáž a umělé vyvolávání hysterie.

Z výše uvedeného vyplývá jediné. Hlavně se z toho všeho neposr..t!


Další článek PREŠKAVSKÉ SKALNÍ DIVADLO

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti