Den zlomených holí, aneb jak jsem málem rezignoval

V životě lidském přichází řada zlomových okamžiků a nemusí to být vždy maturita, odchody od manželek nebo změna zaměstnání. Prožíváme dny, měsíce, roky, kdy se upínáme k nějakému vysněnému a většinou bohužel nereálnému cíli či metě, a když se naše sny nenaplní, tak občas doslova a do písmene „lámeme hůl“. Lámat ji pak nemusíme vždy pouze nad sebou samým, ale díky našim bohatým, pestrým a nevšedním životům máme spousty a spousty jiných příležitostí. Vesele a se zápalem nám vlastním můžeme lámat hole třeba nad vírou ve zdravý úsudek lidí, nad hranicemi morálních a společenských zásad nebo nad schopností nepodlehnout populismu, laciným demagogickým heslům, hrubosti, hulvátství a snaze o vyvolání pocitu naší vlastní důležitosti. Nenaplněných cílů může být v lidském životě přepestrá paleta. Mnohem intenzivněji pak třeba já sám prožívám právě ty mety, jejichž nedosažení mohu jako občan a jednotlivec jen velmi obtížně a také zcela marginálně ovlivnit. Časem pak přijdeme na to, že je některé „lámání“ zcela zbytečné plýtvání energií. Je potřeba přijmout základní a historicky neměnitelná fakta. Netrápit se za bezesných nocí myšlenkami na to, co by bylo, kdyby alespoň 50,1 % národa nemělo potřebu nesmyslně bojovat s virtuálními imigranty, neexistujícími válečnými hrozbami, islámem, štěkajícími psy paní Novákové, drahými poplatky za svoz komunálního odpadu a nevěrou manžela naší sousedky. Přesto, že se opravdu snažím vyvarovat ztrátám víry v lepší zítřky, ve zdravý lidský rozum, rozumný úsudek a pokouším se zachovat si vlastní optimismus, tak se mi stále nedaří ze svého života odstranit ty stavy beznaděje, rezignace a pocitu jistého selhání. V těchto chvílích si je ale potřeba uvědomit, že události a dění, které nás osobně leckdy drtí a zcela jim nerozumíme, zároveň mohou přinášet zcela opačné a euforické pocity někomu jinému.

Odvěký rozpor a potlačování pocitu proč něco dělat, o něco se snažit, za něco bojovat, když zásah zvenčí může zcela zhatit veškerou mou práci a snažení je prostě potřeba s klidem přijmout. Svět se točí dál a stále si je potřeba dokola omílat, že jsou k řešení mnohem podstatnější a důležitější věci.

Nelámejme tedy hůl, nerezignujme, neprobouzejme v sobě zášť, vnímejme a řešme skutečně podstatné životní problémy a trable. Žijme naplno a s optimismem naše životy a nenechme se nikým a ničím otrávit a znechutit. A hlavně dopřejme bez pocitu křivdy a zášti pocity zadostiučinění a radosti i našim oponentům a lidem s opačnými názory. Na to, abychom plýtvaly energií na zášť a zbytečné útoky, je náš život příliš cenný a hlavně krátký.

Domnívám se, že v dalších týdnech a měsících bude třeba tato předsevzetí obzvláště pilně a bezezbytku naplňovat a věřím, že se to té většinové, svobodomyslné a předsudky nezatížené části naší společnosti nakonec i podaří.


Další článek Přímá (ne) demokracie

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti