DOVOLENOU VSTŘÍC SVĚTLÝM ZÍTŘKŮM

Dovolenou vstříc světlým zítřkům

Blíží se prázdniny, doba dovolených a u většiny z nás více, či méně zaslouženého odpočinku. Únava „materiálu“ je doslova hmatatelná a vyčerpané pohledy v kombinaci s prošedivělými tvářemi některých mých spoluobčanů a spolupracovníků hovoří za vše. Probdělé noci, třas rukou, tik v oku a soustavné chvění v oblasti žaludku se i u mě hlásí, stejně jako každý rok, ke slovu. Časy, kdy jsem hrdinně dovolenou celoročně vynechával, protože ta je přeci jen pro slabé jedince a práce okolo je tolik, že prostě není čas lelkovat, už mám díky bohu za sebou. Po každých prázdninách ve svižném pracovním tempu nevyhnutelně následoval podzim plný tupého zírání do zdi, případně do monitoru počítače a mé pracovní výkony se leckdy pohybovaly na úrovni líného Honzy. Každý sebemenší pracovní problém se rovnal nepřekonatelné překážce přinášející stres, neodbytnou malátnost a únavu, z níž nepomohly ani kouzelné pilulky a jiné povzbuzovače. Mladý organismus se s tím vypořádá po svém, ale časem nás všechny absence duševní hygieny a odpočinku doběhne. S přibývajícím věkem začínají více fungovat sebeobranné mechanismy našeho těla a kouzelné slovo „dovolená“ ohraničené zeleným zvýrazňovačem se mi skví v kalendáři již dlouho dopředu. Doslova s rozkoší se občas zahledím na bílá místa v plánovacím kalendáři a představuji si to úžasné dlouhé zírání do lesní zeleně, na vodní hladinu a cestu rychle ubíhající pod koly mého bezmotorového oře. Nadšení a to správné těšení na chvíle volna pak vystřídá opakovaně a bez výjimky po dvou dnech volna nepotlačitelná touha zavolat na úřad a vyzvědět nové a vesměs velmi „důležité“ informace a problémy, které nesnesou odkladu. Zhruba po týdnu se začnu nenápadně zúčastňovat ranních pracovních porad a jen tak mimochodem úkoluji zaměstnance podle podnětů získaných v obci ve dnech odpočinku. Notýsek vedle postele, ať už doma, v penzionu, či vedle spacího pytle ve stanu, se během dovolené utěšeně plní nesplněnými úkoly a řadou „skvělých“ a originálních nápadů. Někde mají úžasné místo pro kontejnery, opěrnou zeď a upravenou náves, jinde fantastickou naučnou stezku a letní kino. Nová cyklostezka, dešťová kanalizace a vysazená alej pak uvnitř mozku vyvolá příšernou nervozitu a výčitky z toho, že se všude najde něco, co u nás v obci nemáme a bylo by to určitě potřeba. Plný poznámkový blok je jasným důkazem profesionální deformace, která nepoleví ani po týdnu volna a tento fakt mě pokaždé donutí k hlubokému zamyšlení, kam a po jaké cestě to vlastně kráčím. Hnací motor v útrobách mého značně opotřebovaného těla již sice dávno nemá sílu supersportovní Yamahy o obsahu 1000 cm₃, ale i skútr Vespa občas dokáže nadělat pěknou paseku. Přes všechny tyto stesky mám rád napětí, pracovní stres, noční rozjímání, splněné cíle a jsem vděčný, že mě ještě nepřepadla apatie a nechuť cokoliv dělat. Mám moc rád svojí práci a považuji to za životní štěstí, které bezezbytku vyváží tu trochu občasné duševní nepohody. Stejně jako každý rok se těším na dovolenou a stejně jako každý rok naivně věřím, že se chvíle odpočinku letos obejdou bez, byť letmého, doteku pracovních povinností. To samé přeji i Vám všem společně s klidnou a ničím nerušenou dovolenou v kruhu Vašich blízkých a známých. Já sám se letos pokusím o to samé ????


Další článek Vesnice roku a já

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti