Me Too? Not Me.

Patřím, soudě podle věku i fyzického stavu, mezi ne zcela čerstvé čtyřicátníky a jako takovému mi již jistě po právu přísluší bilancovat, srovnávat a s lehkým povzdechem vzpomínat na časy dávno minulé. Mé věkové kategorii je po věky věků přiznáno právo nostalgicky vyzdvihovat časy mládí a dětství, a naopak – posuzovat a kritizovat trendy a směřování současného dění ve společnosti. To je i důvod k sepsání těchto řádků.

Vlna, která se vzedmula po rychlém rozjezdu kampaně Me Too, nemohla většinu naší konzervativní společnosti ponechat v klidu a zavdala důvody k mnoha úvahám o složitosti vzájemných vztahů mužů a žen. My, kdo si vzpomínáme na tehdy celkem běžné pubertální nahánění děvčat v prostorách školy za účelem letmého či důkladnějšího prověřování a posuzování jejich již tehdy ženských vnad, se musíme zákonitě po vlně zveřejňování desítek případů sexuálního obtěžování budit ve stresu a s oroseným čelem. Co když si Helenka Nováková rozpomene na časy naší školní docházky a zveřejní detaily mého žadonění o průzkum tajů jejího tlustého vlněného svetru po natlačení do rohu drátěné šatny? Nešlo sice o žádný nemilosrdný nátlak, ale sliboval jsem jí na oplátku větrové bonbóny, které jsem následně bezdůvodně odmítl vydat. Co když jsem jí tím způsobil psychickou újmu a budu se muset nyní s odstupem desítek let ze svého chování zpovídat? Přemýšlím, že bych se mohl v tomto případě obhajovat dlouhodobými traumaty a drásáním duše, které ve mně po mnoho měsíců vyvolávala tehdy ne příliš pohledná sousedka Maruška. Každý den na mě totiž čekala v aleji za naším domem a celou cestu do školy mi nabízela vše, od zapůjčení deštníku, svačiny a vypracovaných úloh, až po rande se vším všudy. Pro mě velmi stresující každodenní vymýšlení výmluv a nevybíravé posměšky kamarádů mě velmi zneklidňovaly a jistě bych jimi mohl zdůvodnit celou řadu svých následných vztahových excesů. Pravdou je, že jsem za pár let svého odmítání a váhání hluboce litoval, neboť z Marušky vyrostlo děvče opravdu hodné obdivu, o mou osobu již nikdy ani očkem nezavadila a v případě zájmu by mi bývalo nezbývalo nic jiného než výrazně „tlačit na pilu“.

Ale konec nostalgického vzpomínání a zpět do neveselé současnosti. Rozhodně zde těmito vzpomínkami nechci zlehčovat veledůležitou a potřebnou snahu žen poukázat na závažné případy obtěžování, fyzického násilí a psychického útlaku, kterých se jim často ze strany mužů bez pochyby dostává měrou vrchovatou. Trochu se jen bojím, že masovost kampaně, její bleskurychlé rozšiřování po sociálních sítích a fanatismus některých z iniciátorek kampaně bude mít kromě pozitiv i řadu velmi negativních dopadů. Na prvním místě musím zmínit obavu ze snadné zneužitelnosti tohoto ožehavého tématu. Již pouhé zmínění jakéhokoliv reálného i fiktivního excesu na sociálních sítích a v médiích, bez možnosti obhajoby a absolutního nedodržení presumpce neviny, může při stávající úrovni kampaně Me Too způsobit zásadní dopady na osobní životy, kariéru a mnohé další oblasti našeho bytí. Na každém šprochu je pravdy trochu a všichni přeci víme, že je ten či onen x-krát rozvedený proutník přímo předurčen k obtěžování své podřízené, náhodné kolemjdoucí nebo sousedky ve výtahu…. Doposud jsem zde uváděl v podstatě marginální, možné, a ne zcela zásadní dopady kampaně. Za naprosto klíčové však považuji, že se takto masivní kampaní se zveřejňováním desítek a možná i stovek případů sexuálního násilí, obtěžování, psychického týrání a dalších excesů celý problém ve společnosti bagatelizuje a jediným skutečným a hmatatelným dopadem nebude větší ochrana žen, ale naopak rozmělnění a znevěrohodnění celého tématu. Na řadu přijdou inteligentní (nejen) hospodské hlášky typu „kdyby nechtěla, tak se to nestalo“, „proč tam chodila, když jí muselo být jasné, jak to dopadne“, anebo třeba „stejně ho provokovala, tak ať si teď nestěžuje“. Je více než dobře, že se o těchto tématech hovoří. Je chvályhodné, že se spousta žen přihlásila o svá práva a jasně veřejně označila příkoří, která na nich byla nebo jsou páchána, ale ostražitost a bdělost jsou zde opravdu na místě.

Bojím se, že masovost a leckdy až hysterie, se kterou se kampaň rozbíhá, vyvolá další strach a napětí ve společnosti. Již dnes se přistihuji, že se bojím, podotýkám, že zcela bez vedlejších úmyslů, pochválit své spolupracovnici nové šaty, natož jí pak sdělit, že jí to dnes moc sluší. Každý podobný, a dříve zcela běžný rozhovor mezi mužem a ženou, může být okem Me Too posuzován jako hrubé porušování daných norem a náležitě potrestán. Vyvolanou kampaní se bez zdravého rozumu a úsudku můžeme dostat do stádia, kdy se zcela odbourají přirozené vazby a způsoby komunikace mezi muži i ženami, a na rande si budeme nosit formulář stvrzující našimi podpisy dobrovolnost vstoupit v milenecký vztah. Nechci se v naší společnosti dočkat toho, že obdržím od ženy políček při dání přednosti a otevření vchodových dveří, nebo nabídce pomoci s odnesením nákupní tašky, což se již leckde, především za velkou louží, zcela nepochopitelně děje.

Buďme tedy rádi, že se ženy i muži hlásí o svá práva a brání se příkořím na nich páchaných. Zachovejme si však zdravý rozum a schopnost rozlišovat skutečně zásadní prohřešky, nedej bože trestné činy, a běžné chování vyplývající z tradičních a civilizací nedeformovaných vztahů žen a mužů, založených na svobodné vůli a dobrovolnosti.


Další článek Jsem Pražská kavárna?

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti