NEJSEM NEJLEPŠÍ

NEJSEM NEJLEPŠÍ

Jsem od přírody soutěživý typ, sportovec svým opotřebovaným tělem i komplikovanou duší. Vítám každou příležitost pro měření sil a dokážu obratem pohodový výlet s kočárkem změnit v tříhodinovou štvanici za divou zvěří, rozuměj chodci na turistickém chodníčku. Mám krev v očích pokaždé, když před sebou na cyklistickém výletu spatřím jakýkoliv šlapající objekt. Pokud se jedná o dvacetiletého mladíka na luxusním elektro kole, následuje nevyhnutelně, srdeční kolaps a mé tělo lze následně nalézt zemdlené v uliční strouze.

Asi i kvůli výše popsaným vlastnostem mě zcela uchvátilo meziobecní soutěžení, byť to pro mnohé nezasvěcené pozbývá z pohledu života vesnic smyslu. Po boku se svou chrabrou družinou dámských i mužských spolubojovníků jsme spanilou jízdou brázdili luhy a háje Libereckého kraje a celé české země s cílem vydobýt pro náš milovaný Prysk čest a nehynoucí slávu.

I přes to přese všechno jsem s rozpaky a zvláštními, značně rozpačitými pocity četl email oznamující mou nominaci do soutěže Nejlepší starosta 2014 – 2018. Ano, je úžasné, že si na mě někdo vzpomněl a odeslal nominaci s mým jménem. Ano, snažím se ze všech sil už čtyři volební období zkvalitnit život nás všech v Prysku a věnoval jsem tomu značnou dávku sil. Ano, u každého z nás klíčí někdy hlouběji a někdy zcela nepokrytě na povrchu pocit, že jsme výjimeční, nenahraditelní a naše úsilí je nutno ocenit. Ano, ale jak lze proboha objektivně vyhodnotit v tak kolektivní a na činnosti spolupracujících občanů závislé oblasti, jako je komunální politika toho „nejlepšího“ z řad starostů.

S těmito smíšenými pocity jsem vyplňoval pečlivě a svědomitě odpovědi na otázky zaslané vyhlašovateli soutěže a po odeslání jsem si krátce, ale o to intenzivněji představoval, jaké to bude, až ověnčen prestižním titulem budu pobíhat se zdviženými pažemi ve stylu Rocky Balboa a tančit vítězný tanec ve Španělském sále. Ano, tak hluboko lze klesnout.

Slavnostní večer byl naprosto úžasný. Skvělé obsazení, vysoká úroveň projevů, úporné představování sponzorů dodávajících nápoje na raut a balíčky se šproty, i slova o budování mostů a upevňování „demogracie“. Vrcholem večera se však pro mě stal asi nejparadoxnější okamžik, jaký jsem kdy zažil. Ten nastal v době, kdy jsme se už pomalu chystali k odchodu a k mému překvapení zbývalo ještě vyhlásit tři „nejlepší“ starosty podle velikostí obcí a měst. V těchto chvílích jsem si, jak je mým častým a „dobrým“ zvykem začal při pohledu do sálu na své úspěšné kolegyně a kolegy v duchu omílat svou naučenou mantru o vlastní neschopnosti, kvalitách a úspěších ostatních starostek a starostů a pomalu jsem se začal utápět v každodenním bahně své malosti.

Úsměv a nepřítomný výraz na tváři mi pomalu ztuhl ve chvíli, kdy zaznělo mé jméno a já se napůl v mrákotách odebral na pódium. Zmatená slova, přebírání balíčku se sušenkami, následné focení, úsměvy a úprk domů, do Prysku, do Dolního, na kiosek, do pr…, to byl ale zvláštní, divný a rozpačitý pocit….

V každé soutěži by měl někdo vyhrát. Ať už hodí nejdále kamenem, nejrychleji vyběhne kopec nebo ho jako vítěze vybere odborná porota. Jak se má ale člověk vyrovnat s pocitem, že získá titul, na který by podle jeho názoru měla nárok naprostá většina starostů všech měst a obcí v ČR. Udělal jsem toho více, lépe, měl jsem lepší písemný projev a přesvědčovací schopnosti, vybrali mě kvůli úspěchům naší vesnice….? Co když už mě teď nebude mít nikdo rád, protože budu namyšlený a sebestředný „Nejlepší starosta“….

Všechno tohle nudné psaní může mít jen jediný závěr. Veškeré úvahy jsou totiž naprosto zcestné a zbytečné. Vyhrál jsem jako Jan Sviták prestižní a významnou soutěž. Rozhodně nejsem nejlepší starosta, ale „pouze“ „Nejlepší starosta“ a nebudu o tom zcela určitě usilovně přesvědčovat své okolí. Mám obrovskou radost za sebe, můj Prysk i všechny Preškaváky a nebojím se to říci.

Takže alespoň jednou v životě skromnost stranou.

Jan Sviták, Nejlepší starosta v ČR 2014 – 2018 :-D


Další článek POKORU, PROSÍM

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti