Prohraný únor 1948

Prohraný únor 1948

V naší zemi bez pochyby i v roce 2018 zásadním způsobem posilují nedemokratické a extremistické politické strany i političtí jednotlivci často hájící spíše své podnikatelské aktivity, než zájmy státu a občanů. Ještě před třiceti lety bylo v neoficiálních strukturách naší společnosti „in“ vše se značkou U.S.A. a „Země mrtvých náčelníků“ nám všem byla leda tak pro smích. Dnes naopak naše společnost zcela v klidu, bez valného zájmu a leckdy i s povděkem přihlíží tomu, jak naši nejvyšší představitelé vzhlíží k Rusku, Číně a málem i Severní Koreji. Vyspělé evropské státy pro nás nepředstavují nedostižný vzor, ale strašáka hrozícího „diktátem EU“. Není to bohužel jen pohled postarších jedinců s nostalgií oplakávajících staré zlaté časy, ale i názor vycházející z řad naší mladé populace. Možným vysvětlením alarmujícího faktu, že nás ani nedávná hrůzná zkušenost s totalitním režimem nepřiměla vážit si nabytých svobod a pluralitního systému ve společnosti, může být i prokazatelná a téměř absolutní ztráta paměti našeho národa.

S děsem a údivem jsem sledoval různé ankety dotazující se našich spoluobčanů v kontextu sedmdesátiletého výročí, na jejich povědomí o „Vítězném únoru“, katu Klementu Gottwaldovi a převzetí moci Komunistickou stranou Československa. Vůbec jsem nerozuměl tomu, že naprostá většina dotazovaných neměla ani ponětí a základní znalosti o jedné z nejzásadnějších událostí našich dějin. Začal jsem pomalu chápat, proč se stále bagatelizuje samotná existence KSČM a její vliv na dění v Česku. Proč skoro nikomu nevadí trestně stíhaný „estébák“, coby premiér ČR a proč třeba některým zrůdným poslankyním prochází zpochybňování charakteru a bezúhonnosti paní Milady Horákové. Zapomínáme, ztrácíme kontext a zákonitě tak nejsme schopni postřehnout plíživý proces proměny naší země v nedemokratický a mocenskými podnikatelskými strukturami ovládaný stát.

Ve společnosti bohužel není síla, která by nám byla schopna dostatečně důrazně osvěžit paměť a vztyčit varovný prst. Na filmy o komunistických zvěrstvech, lágrech, popravách, devastaci společnosti a lidských svobod se bez zájmu díváme podobně jako na westerny z Divokého západu, kde nás už osud původních amerických obyvatel také nerozněžňuje a v podstatě nezajímá. Sedmdesát let od bolševického puče a převzetí moci lůzou a bahnem tehdejší společnosti je ideální příležitostí k zamyšlení, zvýšení ostražitosti a apelu na zachování zbytku demokratických principů v naší zemi. My u nás naopak s klidem, nezájmem a tolerancí přihlížíme tomu, jak KSČM pořádá k výročí komunistického převzetí moci oslavy vzývající ducha komunistické ideologie, která přitom společně s fašismem připravila o životy miliony lidí po celém světě.

V roce 1948 také nikdo nevěřil, že je možné, aby reálně převzala moc jediná politická strana plná neumětelů a bezpáteřních jedinců, a i dnes bez obav v klidu přecházíme zcela zásadní proměnu naší společnosti. V roce 1948 byl jediným výrazem odporu proti komunistickému postupu pochod tisíců studentů, učitelů a novinářů. Ti byli příslušníky SNB brutálně zbiti a ve spoustě případů i následně vězněni. V těchto dnech je zcela klíčové, abychom ve stínu výročí únoru 1948 na tyto události a hrdinný odpor těchto jedinců nezapomněli a nenechali se ukolébat jistotou, že demokratické principy v České republice roku 2018 jsou neměnnou jistotou. Demokracie si prostě musíme vážit a na jejím zachování musíme bez ustání pracovat. Třeba už jen tím, že na hrůzné události bolševického puče v roce 1948 nazvaného komunisty vzletně „Vítězný únor“ a na následnou proměnu naší země v komunistický skanzen nenecháme naše spoluobčany zapomenout.


Další článek DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti