Silen buď a nepovol

Silen buď a nepovol

Komunista Filip označil brutální potlačení demonstrace v listopadu 1989 jako běžný bezpečnostní zákrok k nastolení pořádku. Mlátička Ondráček se při svém projevu obával o svou bezpečnost a bezpečnost svých dětí a kvůli nátlaku „pár křiklounů na ulici“ a „poslanců – demokratů“ následně hrdinně rezignoval z funkce předsedy komise pro Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ne kvůli své minulosti a svým činům, ale kvůli tlaku, kterému byl nebožák vystaven. Pro „bezpečnost svou a bezpečnost svých dětí“ odstupuje člověk, který pro ochranu bolševického režimu hlava nehlava řezal do hlav studentů a občanů této země. Zdalipak u pečlivě mířených úderů myslel na to, že utlačovaní demonstranti zcela určitě také měli strach a báli se třeba i o své životy? ANO, SPD a KSČM společně hlasovali pro zdanění církevních náhrad, které byly církvím vyplaceny za majetek ukradený komunisty. Zvrácenost tohoto kroku, motivovaného zcela jistě nejen bezbřehým populismem a snahou o využití možnosti získat politické body na pověstné averzi Čechů vůči všem církvím a víře obecně, je nepochybná. Místo toho, aby komunisté zpytovali svědomí a měli snahu odčinit vše, co v minulosti napáchali, iniciují takovouto, doslova do nebe volající nespravedlnost. V „televizi“ Barandov se pan Soukup natolik naváží do České televize, že je to až na hranici trestného činu, a z jeho podlézání hlavě našeho státu naskakuje husí kůže i obzvláště otrlému divákovi.

Každý, jen trochu soudný občan ČR, se ve smršti těchto podivných událostí doslova topí a v beznaději ztrácí půdu pod nohama. Z mého pohledu je ale na všech excesech a alarmujících událostech minulých dní nejhroznější fakt, že komunisté, posíleni získáním řady stěžejních postů získaných díky podpoře vlády bez důvěry, věrni své ideologii a svému charakteru, ani náznakem nezpochybňují hrůzy napáchané bolševickým režimem v dobách minulých. Žádná pokora, žádná omluva a s hlavou vzhůru vstříc dalšímu potlačování demokracie v naší zemi.

Je smutné, že téměř třicet let po listopadovém převratu v roce 1989, je prezidentem naší země, stejně jako předsedou senátu, bývalý komunista. Je smutné, že nám v České republice vládne estébák a taktéž komunistický prominent vládnoucí bez důvěry. Je smutné, že poslanci hlasují zcela bez uzardění pro to, aby byl do čela GIPS jmenován komunista a bývalý příslušník bezpečnostních represivních složek, sloužících primárně k potlačování demonstrací, a to i za použití brutálního násilí.

Mnohem smutnější je ale fakt, že ze strany všech bývalých i současných komunistů nezazní ani náznak omluvy, srovnání se s minulostí, pokory a sebereflexe. Jak asi vnímají tuto situaci všichni ti, kteří v padesátých a následujících letech přicházeli o majetek, opouštěli své domovy, přihlíželi rabování svých statků neumětely z JZD, byli vězněni, vražděni, perzekuováni. Jak asi musí být všem politickým vězňům a jejich dětem, když přihlížejí tomu, jak jim v parlamentu komunisté, podotýkám národem v demokratických volbách zvolení, kážou o morálce a demokracii. Jak asi musí být všem těm, kteří po nátlaku opouštěli republiku a své blízké. Všem těm, kteří nemohli studovat, vykonávat svá zaměstnání a žili na okraji společnosti.

Posilování pozic a kupčení s komunisty je velmi tenký led. Komunisté se nemění, nedělí se o moc a svého výsadního postavení zcela určitě nevyužijí v upevňování demokracie a k práci pro své spoluobčany. Jde jim jen o vliv a znovunabytí ztracených pozic. Už jen proto, že na ně v jejich hlavním sídle dohlíží nejen obraz, ale i duch „velkého“ Klémy, jehož hrůzné činy komunisté nikdy neodsoudili, a naopak se k jeho ideologii otevřeně hlásí. Desítky let nemají žádný smysluplný program a žijí jen z minulosti a nostalgie svých věrných voličů, kteří je zvolna opouštějí.

Ke KSČM je sice nutno přistupovat s vědomím, že se jedná o stranu zvolenou do Parlamentu ČR v demokratických volbách. Jejím poslancům, stejně jako poslancům dalších extremistických stran ale nesmí být tolerována bagatelizace hrůz komunistického režimu, stejně jako jakékoliv další potlačování demokratických principů v naší zemi.

Právě proběhlé demonstrace jsou nadějí a příslibem do dalších měsíců a let. Občanům tohoto státu není lhostejný osud naší země a nezpochybnitelné ohrožení demokracie. Uvědomují si hrozby pramenící ze spolupráce ANO, fašistické SPD a neméně extremistické a nebezpečné KSČM a jasně a srozumitelně vyslovují svůj názor. Potěšitelným zjištěním je fakt, že i jinak zcela suverénní a ve svých názorech neoblomný premiér bez důvěry, podlehl veřejnému tlaku a přiměl poslance Ondráčka k rezignaci na vedoucí funkci. Není to mnoho, ale je to důležitý posun k navrácení normálního stavu a doklad toho, že je třeba pro zachování demokracie v naší zemi vytrvat v občanských aktivitách a odpovědnosti. Věřme, že se vše v dobré obrátí a naše vláda nepůjde i nadále ve stopách poválečného, velmi smutného vývoje a dějinných zvratů v ČR.


Další článek Mluvme spolu

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti