Svlékejme se do naha

Svlékejme se do naha

Současné tendence vyvíjet snahu o transparentní zveřejňování údajů o majetku komunálních politiků je celkem pochopitelná. Vychází totiž ze smutného a obecně sdíleného názoru, že každý komunální politik se automaticky stává podezřelým z nekalých skutků a osobního obohacování na úkor rozpočtů, které jako volený zastupitel spravuje. Představa, že by každý zastupitel a veřejný činitel, který by byť za výkon své funkce není placen, měl zveřejňovat údaje o svém majetku, je dost zcestná. V době, kdy kvůli ochraně osobních údajů nesmíme uvádět ani jména autorů dětských výkresů, by předkladatelé zákona mohli bez pochyby svou snahou o transparentnost způsobit totální rozvrat našich vesnic. Zastupitelé a starostové odstupující v reakci na schválený zákon, možná zažili na vlastní kůži situaci, kdy byla oprava fasády jejich domku, či vydláždění dvora automaticky spojována s investičními akcemi v obci a jistě si dovedou představit, co by spustilo zveřejnění informací o výši jejich majetků. Například podnikající zastupitelé by zveřejňovali zcela volně své zisky a dali by tak jistě záminku k řadě plodných hospodských diskuzí na téma, jak si díky svému angažování ve vedení obcí a měst pomohli. Samotné zveřejňování základních informací o majetku je jistě chvályhodné, ale forma zveřejňování a způsob nahlížení do registru, je velmi diskutabilní. Kromě odlivu zájemců na kandidaturu do zastupitelstev našich samospráv by v mnoha případech stávající podoba zákona zavdala řadu příčin k rozkolu společenského života především na malých obcích. Na vlastní kůži jsem zažil, jakou pozornost a zájem vyvolala před naším domem zaparkovaná služební Dacia mé manželky v hodnotě 160 tis. Kč, či nové jízdní kolo a dovedu si tudíž představit, jaké vášně by vyvolaly jakékoliv snadno dostupné informace o majetku, byť jen ve zcela běžné výši. Je třeba počítat s tím, že ne všichni naši spoluobčané sdílí pocity všeobjímající vesnické sounáležitosti a starostové či zastupitelé, kteří se před svými sousedy ve vazbě ke svým majetkům doslova svlékají do naha, by se v mnoha případech bezesporu stali předmětem závisti, zášti a v krajních případech i terčem krádeží a osobních útoků.

Nemohu se zbavit pocitu, že se naši zákonodárci vezou na vlně laciných populistických kroků, které naše rozpolcená společnost požaduje a získávají tímto snadno dosažitelné politické body bez ohledu na to, jak zásadní dopady jejich návrhy mohou mít. Soustavný tlak na samosprávy vesnic a měst povede nejen k odlivu schopných lidí z komunální sféry a vedení samospráv, ale vyvolá jistě i řadu mediálních výkřiků na téma strachu z odkrytí toho, co jako běžní občané tohoto státu vlastníme. Jsme přeci veřejní činitelé a ti musí s něčím podobným počítat.

Pevně věřím, že Senátem projde návrh na změnu „svlékacího zákona“ obsahující například, aby přístup do majetkových přiznání zastupitelů měly pouze kontrolní orgány, tak jako je to třeba u soudců. Zároveň mají být podle nového návrhu neveřejné údaje o movitém majetku a závazcích komunálních politiků. Majetková přiznání budou vyplňovat všichni, jen některé údaje budou neveřejné, což je jistě návrh vycházející ze zdravého rozumu a znalosti běžného života na našich obcích. Komunální politici by tak zveřejňovali data o svých příjmech, nemovitostech, cenných papírech a podílech ve firmách.

Rozhodně se nebráním transparentnosti a možnosti kontroly veřejných činitelů. Proti srsti je mi ale způsob, jakým se důvody k přijetí svlékacího zákona prezentují v kontextu populárního výroku, že „všeci kradnů“. Neomezené poskytnutí nástroje nátlaku do rukou populistů a radikálně vystupujících extremistických politiků však považuji za krajně nešťastné. Naprostá většina spoluobčanů, působících zdarma a nezištně ve veřejných funkcích si podobný přístup rozhodně nezaslouží a jsme jim naopak za mnohé vděčni.


Další článek BLÍŽÍ SE VOLBY

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti