Rozhovor s Ing. Evou Burešovou - starostkou Doks
DOKSY JI BEROU U SRDCE
„Ze začátku si leckde mysleli, že z Doks poslali nějakou referentku,“ vzpomíná na své první starostovské zkušenosti mladá a půvabná Eva Burešová.
Co vás do komunální politiky přivedlo?
Byla to chuť po změně, když jsem z jedné německé firmy přešla na městský úřad jako projektová manažerka. To bylo v roce 2004 a práce mě natolik pohltila, že jsem si uvědomila, že projekty se nedají psát jenom hlavou, ale také srdcem, obzvláště, když jsou pro město, ve kterém žijete a které máte ráda. Začalo mě tedy zajímat vše, co s rozvojem města souvisí a to je i politika. Proto jsem také vstoupila do místního sdružení ODS, kde jsem byla asi 4 roky. Tam jsem si nezvykla na stranická nařízení, kostnatost celého systému a hru na velkou politiku. Taky nejsem typ, co rád dělá křoví a říká, co se od něj čeká, a tak jsem členství ukončila ke konci roku 2008.
Proč kandidujete do krajského zastupitelstva a proč zrovna za SLK?
Myslím, že funkce kraje, tak jak je lidem podávána, se přeceňuje. Kraj není nic jiného než servis pro jeho občany a hlavně obce a města, a podle toho by se měli jeho političtí zástupci i úředníci chovat. Jenže se mi zdá, že je někdy kraj zneužíván k individuálním potřebám či prezentaci, než k obecným zájmům.
Politické hnutí Starostové pro Liberecký kraj pro mě znamená tým zkušených lidí, tedy starostů. My se nemůžeme skrývat za celostátní témata, nemůžeme mít schodkové rozpočty, nemůžeme mít zadluženou obec, nemůžeme mít předražené zakázky, protože na ně nemáme, nemůžeme si rušit školy a zakládat kongresová centra….. Musíme přemýšlet jako podnikatel – za málo peněz hodně muziky.
SLK mi nikdy neříkalo, co mám dělat, co mám říkat, jak mám hlasovat a že se musím stát členem. Prostě jsem mezi ně mohla začít chodit, brát si rady, mluvit jim do věcí, do kterých by mi nic nemělo být, a nikdo mě nevyhodil. To mi bylo sympatické, a tak jsem zůstala.
Co chcete měnit či zlepšovat?
Mé hlavní téma vyplývá z mých zkušeností a troufám si říci i znalostí – regionální rozvoj, strategické plánování, dotační systém, veřejné zakázky a cestovní ruch. Například chci vytvořit akční a střednědobý reálný (!) plán rovnoměrného (!) rozvoje kraje. Je toho hodně…
Neztratila jste jako starostka nějaké ideály? Nebo naopak – získala?
Ideály musí mít každý, bez nich to nejde! A já si ideály hýčkám. Jako nováček starostka jsem však měla obrovský náskok v tom, že jsem na úřadu několik let pracovala jako projektová manažerka, což mi přineslo velký rozhled a zkušenosti. Takže na žádné přehnané ideály nebyl při komunálních volbách prostor, šla jsem do toho poměrně s rozvahou, což je u mě běžné jen u zásadních rozhodnutích:)
Co se Vám jako starostce nejvíc povedlo, na co jste pyšná?
Na pýchu je dost času. Zda být na něco pyšná, mi řeknou voliči při dalších komunálních volbách. Rok a půl je málo na velké změny. Naštěstí jsem díky znalosti úřadu zevnitř nepotřebovala tolik času na rozkoukání, ale i tak zavedení vlastního systému a rychlejšího tempa na úřadě není otázkou dnů, ale měsíců, ne-li let. Ale myslím, že už jsme na dobré cestě. První, na co jsem se zaměřila a co už je vidět, je otevřenější a pružnější komunikace s občany. Samozřejmě se nezavděčíte všem, ale to, že pravidelně informujete, diskutujete, děláte veřejná setkávání, reagujete na jejich e-maily, zapojujete organizace a dobrovolníky do a kcí města, to vše obohacuje občany i město. Snažila jsem se řešit tisíce drobností, které nestojí peníze, jen čas, ale které dělají radost a na které se pro velké věci zapomínalo. Podařilo se získat zajímavé dotace na různé rekonstrukce, modernizace či obnovy. Zavedli jsme veřejnou službu a začala jsem více jednat s podnikateli. Vytvořila jsem si plán toho, co bych chtěla, aby se podařilo, ať již v investicích, či jen v provozních záležitostech a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to nemělo splnit.
Patříte k nejmladším kandidátům. Necítíte to jako handicap?
Naopak! Cítím to jako velké plus. Mám nějaké zkušenosti, ale zároveň jich nemám tolik, aby mi braly iluze a nadšení, či mě předem ovlivňovaly k úvaze „tohle jsme zkoušeli a nešlo to“. Taky s ohledem na svůj věk, zkušenosti a vzdělání nemám strach o svoji budoucnost. Což je nadnášející pocit. Můžete říct a udělat, co považujete za nejlepší a ne to, co se od vás čeká, aby se pod vámi náhodou nezačalo „houpat křeslo“. Je to možná mladická drzost, s kterou řídím město, ale řídím se tím, že dobré rozhodnutí neexistuje. Existuje jen takové rozhodnutí, které uděláte s nejlepším vědomím a svědomím a při tom se každé ráno můžete podívat do zrcadla a nestydět se vidět sama sebe. Samozřejmě je nutné říci, že jak v přírodě, tak v politice je nutná rovnováha! Vážím si tak mnoha starších kolegů, kteří svou rozvahou, moudrostí a zkušenostmi krotí můj nadšený mladický elán.
Město Doksy si za vašeho vedení pronajalo Máchovo jezero. Proč vlastně, co tím získá?
Máchovo jezero je krajem velmi opomíjená záležitost. Jezero je celostátní pojem, ale kraj na něm vůbec nestaví ani svoji prezentaci, ani svůj hospodářský rozvoj. Vymýšlí se tu za miliony nové trháky pro turisty a na nejatraktivnější vodní plochu a její okolí vhodné pro návštěvníky i sport se úplně zapomíná! Vlastníkem jezera je stát a hospodaří s ním Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, několik let ho pak mělo v pronájmu Rybářství Doksy. Ale ani jedna z těchto institucí pochopitelně nemá prioritní zájem na čistotě vody, tedy turistickému ruchu. Poprvé v historii má Město nějaký právoplatný vztah k jezeru a může tedy ovlivňovat jeho další využití ve vztahu k rozvoji cestovního ruchu, ale také zachování této přírodní krásy.
Jak konkrétně?
Čistotu vody chceme mimo jiné zlepšit tím, že do jezera nasadíme dravé ryby. Voda se musí sledovat, její čistotu ovlivňuje také stav přítoků. Všechna opatření ale stojí peníze a na to jenom město nemá. Spolupracujeme proto i s Agenturou.
Jak (a kdy vlastně) odpočíváte? Jaké máte koníčky?
Odpočívám nejraději aktivně. Neumím se válet u televize či jezera, přišlo mi to vždycky škoda času a mozek vypne hůř, než když ho zaměstnáte soustředěním se na fyzickou zátěž. Snažím se volný čas trávit s dcerou Kristýnkou, která to se mnou neměla první rok starostování vůbec jednoduché. Naštěstí i ona má spoustu koníčků a zájmů, takže když už se sejdeme s volným večerem či víkendem, tak jedeme na výlet, na kolo, na brusle, na lyže, na tenis a úplně nejraději si sjet nějakou řeku.
Ztrácí člověk ve funkci starosty přátele, nebo je spíš nachází?
Přátelé se neztrácejí kvůli tomu, že jste starostkou, o známé ale přijdete. Měla jsem vždy kolem sebe mnoho známých a pár přátel, s kterými jsem se ráda vídala. S ohledem na čas jsem bohužel musela omezit spoustu společných akcí, tím pádem jsem se s některými známými přestala vídat. Oni pak mohou mít pocit, že mezi ně nejdete, protože jste teď „starostkou“, ale prostě na to jen není čas. To se však netýká opravdových přátel, bez těch bych to někdy těžko zvládala, ty prostě potřebuji a jsou mi na blízku. Naštěstí mi nová práce přináší poznání nových zajímavých lidí a jako extrovert si to moc už&ia cute;vám a beru to jako velkou odměnu.
Baví vás ovlivňovat věci veřejné, nebo to považujete spíš za službu?
Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Službu bych mohla dělat za přepážkou na 8 hodin. Práce starosty není služba, je to zábava, jednou jste nahoře jednou dole, ale musíte hrát dál a užívat si to. Hlavně tuto práci můžete dělat jen tam, kde Vás to baví a kde máte ráda lidi. Já Doksy miluji, přestože jsem tzv. „naplavenina“, našla jsem tu v 18 letech svůj opravdový domov a neumím si představit, že bych žila nebo starostovala někde, kde mě to nebere u srdce. Kandidátka do kraje, je další level hry, stejně jako tomu bylo u starostování, posouvá vás to dál. A nemyslím tím v kariéře, ale v tom, co zvládnete, jakou další přidanou hodnotu můžete dát svým původn&iacu te;m profesním cílům, v tomto případě veřejným věcem. Chci od sebe vždy o kousek víc, než zrovna mám, a to mě žene dál. Ale těším se, až zestárnu a zmoudřím a budu se zpětně sama sobě smát.
Jak budete trávit dovolenou? Těšíte se?
V loni jsem byla s přáteli v horách Zakarpatské Rusi a byla to úžasná divoká dovolená mimo civilizaci. Ráda bych něco takového i letos, ale o takových dovolených se rozhoduji operativně podle toho, co přátelé vymyslí. Jinak mám už pár měsíců letenku do Portugalska, taky tak trochu bez bližšího plánu a na divoko, žádné válení u moře, ale cestování a kajaky. S dcerkou pak chceme zase sjet nějakou řeku a slíbila jsem jí, že zajedeme do Chorvatska. Léto nepatří mezi mé nejoblíbenější roční období, takže dovolenou si umím pořádně užívat po celý rok. A těším se moc na všechny!