Vzdělávání pro konkurenceschopnost – byznys jako řemen

Hledáme- li odpověď na otázku, proč se naše země tak hrozivě propadla v mezinárodních srovnávacích testech kvality vzdělávání, je odpověď, respektive jedna z  příčin nasnadě.

Je jí mimo jiné způsob, jakým čerpáme prostředky z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, na co nemalé prostředky jdou, a ke komu.

Podotýkám, že tohle není laciná kritika Libereckého kraje v předvolebním čase.  Jde mi o systém, nastavený státem a ministerstvem školství, systém, který začíná tím, že počítač náhodně vybere nezaujatého hodnotitele, a končí projekty, nad jejichž společenskou účelností mohu s úspěchem pochybovat, samožerným uzavřeným matrixem, který produkuje školitele, aby školili další školitele, kteří budou školit lektory, a ti si pak na to napíší projekt.

Vůbec je zvláštní, v jakém nesouladu je tento systém se skutečnými potřebami (nejen) Libereckého kraje a hlavně s tím, co doporučují odborníci ve školství, co potřebují ředitelé škol a pedagogové.

Smeten byl projekt, který by usnadnil život žákům s kombinovanými vadami a autismem. Prý pro formální pochybení. Chtít z projektu zaplatit kompenzační zdravotní pomůcku, to je opravdu drzost. Jo, takhle projíst to na konferencích, utratit za prezentace v PowerPointu a brožurách na křídovém papíře či mzdách, to by šlo.

Neustále slyšíme knížecí rady, kterak se mají do běžné výuky zařazovat žáci s handicapem, jenže to by musely být peníze na vpravdě polomytického „asistenta pedagoga“ – nepodpořeno. Nebudou peníze ani na tzv. přípravné třídy, významně a úspěšně pomáhající žákům ze sociálně slabého a nepodnětného prostředí začlenit se do školní docházky. Proč? Asi proto, že jsou potřeba a fungují, což se v tomto zvráceném systému patrně nesmí.

V tomto kontextu tedy není překvapením, že nebyl podpořen projekt, který by pomohl hradit školám školní psychology a speciální pedagogy, což by si přáli ředitelé i kantoři.

Nevadí, společnosti s ručením omezeným nás proškolí, ti holt projekty psát umí. Například pro profesní vzdělávání řidičů nad 3,5 tuny (3,4 mio), na kvalifikované interní lektory (2,78 mio), vzdělání strážných a psovodů bezpečnostních služeb pouhé 2 miliony, či všemi dlouho očekávané vzdělávání lektorů vzdělávacích institucí za 900 tisíc.

 

Zatímco stát nemá prostředky na učebnice a základní pomůcky, možná si místo čítanek budou žáci číst v krajině a hledat si v ní své místo, jak zní název projektu za 2,9 milionu.

Jelikož se do toho nikomu nechce, já zkrátka musím kousnout do kyselého jablka. Opravdu je nutné, aby vedle eseróček šlo tolik peněz do obecně prospěšných společností, jichž si jinak vážím, na módní environmentálně-vzdělávací  projekty? Není to trochu luxus?

Jako učitele mě zkrátka tento systém uráží a čekám, zda 28. srpna budou na zasedání zastupitelstva Libereckého kraje tyto projekty schváleny.

Jsme na nejlepší cestě stát se národem absolutně proškoleným, ale naprosto nevzdělanými, opovrhovanými poskoky u pásů montoven.

 

Mgr. Tomáš Vlček

2. místostarosta Česká Lípy
učitel českého jazyka a dějepisu
kandidát do zastupitelstva Libereckého kraje za politické hnutí Starostové pro Liberecký kraj

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti