Rozhovor s Ing. Vladimírem Boháčem, předsedou Krajské organizace ČSTV

Bafuňařina je služba sportu

Předseda Krajské organizace ČSTV Vladimír Boháč „slouží“ už přes dvacet let

 

Žije v Raspenavě, v pěkném domku, který sám před 30 lety postavil. Na to je pyšný, stejně jako na svou dnes už širokou rodinu. Jinak je ale pro Vladimíra  Boháče celoživotním tématem sport.

 

Co je vlastně náplní práce předsedy krajské organizace ČSTV?

Dnes tato organizace zajišťuje servis a služby dalším sportovním subjektům, tedy tělovýchovným jednotám a svazům. Není to žádné nařizování, jako to bývalo. Sportovci a sdružení, tak mají přes ČSTV zajištěné třeba úrazové pojištění, pojištění zodpovědnosti a třeba to, co řada z nich ani netuší – máme celostátní smlouvu s OSA na využívání služeb. Když totiž pustí při fotbale muziku, tak vůbec nikoho nenapadne, že je to veřejná produkce a že by z ní museli, nebýt smlouvy, platit.

Zkrátka moje práce je servis, pomoc a poradenská činnost.

 

Kudy vedla cesta ke sportovnímu funkcionaření?

Sám se tomu trochu divím. Dlouhá léta jsem dělal předsedu tělovýchovné jednoty v Raspenavě. V roce 1990 se volily nové orgány okresu a já ani nevím, jak se to stalo, že si zvolili kluka z venkova, aby dělal předsedu okresu. Vidím to jako dneska, když v dubnu roku  1990 ve Zlatém lvu mi někdy o půlnoci řekli, že bych to měl dělat. Tak to od té doby dělám…

Pořád jsem to dělal jako dobrovolnou funkci, protože jsem měl své zaměstnání. Po šesti letech jsem si řekl – jsou dvě možnosti, buď tu bafuňařinu budu dělat profesionálně, nebo to nemůžu dělat. Protože nešlo, že někam přiběhnu, podepíšu a odběhnu. Rozhodl jsem se, že se naplno budu věnovat sportu. Od roku 1996 je to tedy pro mě zaměstnání a v roce 2001 jsem si k tomu přibral ještě předsedování krajské organizaci.

 

Co vás tedy živí?

Já jsem v takové dvojjediné roli – jsem předseda krajské, ale i okresní organizace ČSTV.

Na okresní úrovni máme v přepočtu již jen cca jeden a půl pracovníka. Výkon funkce předsedy je pro mě zaměstnáním se základní mzdou v úrovni průměrné mzdy ČR.

Na krajské úrovni jsme v republice asi výjimkou, protože na stálý pracovní poměr nemáme nikoho. Já to dělám jako dobrovolnou funkci s určitou odměnou.

 

Nelitujete? Mimo sport byste si třeba vydělal víc?

To asi jo. Mohl jsem třeba podnikat, i v zaměstnání jsem měl poměrně slušné postavení. Ale rozhodl jsem se tak a nelituji. Sport mě vždycky bavil a zajímal, i když teď je to, zvláště v poslední době, trochu krkolomné.

 

V čem je problém?

Nedávno došlo v celém sportu ke změnám, v jejichž důsledku do koncových částí, tedy do tělovýchovných jednot, teče výrazně méně peněz než dřív. Začalo to problémy v Sazce a.s. a končí to aktuálně u důsledků novely zákona o loteriích. Musíme jim tedy najít nějaký jiný zdroj. Jednou z cest by mohlo určitě být i jiné rozdělování peněz pro sport rozdělovaných na kraji.  Pro ilustraci: na kraji se na sport řádově rozděluje každý rok osmdesát, devadesát milionů korun. Ve formě grantů je mezi sportovce rozdělováno ročně řádově  jen 1,5 milionu korun(výjimkou byl letošní rok, kdy se rozdělovalo 4,5 mil.Kč). Přitom v Libereckém kraji je jen v ČSTV přibližně 70 000 lidí. Když připočteme další sportovní organizace, odhaduji to na 100 000 lidí a to je téměř 25 %  populace kraje! Taková skupina lidí přeci nemůže zůstat odstrčená někde na okraji zájmu!

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti