Martin Půta: Nejsem mazač medu kolem úst

Liberec – Martin Půta. Zapamatujte si to jméno, pokud jej již neznáte. Jde o lídra Starostů pro Liberecký kraj v nadcházejících krajských volbách. Martina potkáte v Hrádku nad Nisou, kde je už 10 let starostou nebo v Liberci, kde předsedá Euroregionu Nisa. Krom toho stále čile plní svou roli opozičního krajského zastupitele. Tuto úlohu by chtěl po volbách změnit. Strana, jejíž je předsedou, by se mohla podílet na rodící se krajské koalici. Stačí k tomu váš hlas ve volbách. Přesvědčit vás může následující rozhovor, kde na sebe Martin prozrazuje i to, co si běžní politici nechávají jenom pro sebe.

 

Jak se připravujete na volby? Cvičíte projevy? Jste nervózní?

Nervózní nejsem, vybral jsem si to v Otázkách Václava Moravce. Tam jsem trochu nervózní byl, asi prvních deset minut. Měl jsem pocit, že vůbec nedostávám slovo a věděl jsem, že to je takový start do volební kampaně. A zkazit to více než 100 kolegyním a kolegům byl silný pocit odpovědnosti. Projevy jsem necvičil, ale pracoval jsem na mluveném projevu, mám totiž tendenci mluvit rychle a dostat z hlavy všechny myšlenky, které se mi v ní honí.

 

Přiznat si vlastní slabé stránky patří k vzácným vlastnostem politiků. Jaká je vaše další silná/slabá stránka? Pracujete na nich?

Slabá stránka – neumím tak dobře anglicky, jak bych potřeboval a na tom se chystám ještě letos zapracovat, bez ohledu na to, jak dopadnou volby. Silná stránka – myslím, že jsem se naučil naslouchat a hledat kompromisy. A za důležité považuji to, že mám přátele, kteří mi umějí říci: …hele Martine, tohle není dobře.

 

Mnohatýdenní kampaň, práce v zastupitelstvu, diskusní setkání, to se na člověku musí podepsat. Stihnete si třeba dojít na pivo?

Na pivo? Včera jsem tři piva vypil po vítězném utkání hrádeckých fotbalistů (rozhovor se odehrával v neděli 30. září, pozn. autora). Součástí kampaně jsou setkání v hospodách, ale tam musí člověk být koncentrovaný a nevypadnout z role a být připraven odpovídat i na nepříjemné otázky. Jinak je kampaň dost náročná, vzal jsem si na ní dovolenou, nicméně na radnici v Hrádku jsem každé ráno od půl osmé do devíti hodin a samozřejmě se také účastním Rady a Zastupitelstva města.

 

Mimochodem, když jsme nakousli to pivo – o politicích se říká, že před kamerami jsou na sebe jako psi, ale v zákulisí se plácají po zádech a chodí spolu do hospody. S kým vy si umíte představit, že na to pivo půjdete a s kým naopak ne?

Na pivo nebo na kafe bych šel úplně klidně s každým z protikandidátů. Rád bych slyšel co opravdu chtějí pro obyvatele kraje udělat. A při osobním rozhovoru se toho dovíte více než při debatě hejtmanských kandidátů. Snažím se nebýt na nikoho z protikandidátů jako pes. To atmosféře ve společnosti nepřispívá ani trochu.

 

No, ale nebudeme si nalhávat, že mezi politiky je pár takových, na které fungujete jako červený hadr na býka. Jak s takovými lidmi v budoucnu vyjít?

Nevím, nevím, jak může komunikovat červený hadr s býkem (smích). Ale vážně, jsem zvyklý říkat věci tak, jak je vidím a popisovat je slovy, které si myslím. Za deset let na radnici jsem se naučil, že je lepší být ten, co říká nepříjemné pravdy než mazač medu kolem úst. Jsem připraven hledat řešení i s těmi, kteří mě nemají rádi. Politika není o kamarádství, se soupeři chci mít korektní vztahy, ale zároveň si ponechám schopnost říkat ostré NE na věci, na které mám jiný názor.

Vy jste Martine v politice už 10 let. Jestli správně čtu váš životopis, byl jste nejprve zastupitel, pak starosta, pak krajský zastupitel… a nyní máte velkou šanci být hejtman nebo třeba jeho náměstek. Celkem rychlá a strmá kariéra…

Nebyl jsem nejdřív zastupitel a potom starosta, byl jsem rovnou starosta a byla to vlastně náhoda a štěstí a shoda okolností. Skočil jsem do komunální politiky rovnýma nohama, a protože jsem zarputilý, chtěl jsem dokázat všem, kteří říkali, že nevydržím řídit město ani půl roku, že se mýlí. Stejně to vidím teď, když poslouchám názory a vzkazy, že něco jiného je dělat starostu malého městečka a něco jiného hejtmana. Hodlám si co nejvíc věcí, které na malém městě fungují, vzít sebou na úroveň kraje – především selský rozum a matematiku z páté třídy základní školy.

 

Takový kariérní postup přece musí s člověkem něco udělat. Člověk se změní, nemá čas na přátele, koníčky. Jak moc se změnil Martin Půta?

Mám méně času na koníčky, za první rok na radnici jsem přibral 10 kilo a na té úrovni se držím. Byl jsem první rok v práci 12 hodin každý den a na to stejné jsem připraven i po krajských volbách, tedy pokud to rozhodnou voliči… Větší změna je pro mě rodina a moje dcery. To mi změnilo život více než vstup do politiky. Snažím se nezapomínat na to, že jsem Martin Půta, který celý život žije v Hrádku nad Nisou a zrovna náhodou dělá starostu. Rád bych po městě chodil se vztyčenou hlavou, až tohle výjimečné období skončí.

 

Jak v Hrádku nad Nisou, kde jste doma a kde starostujete, vnímají skutečnost, že v případě zvolení v krajských volbách si vás moc neužijí? Podle mě může domácí popularita politika vést k tomu, že jej právě chtějí mít „doma“ a raději mu hlas v krajských volbách nedávají.

Zrovna píšu dopis svým Hrádečákům, ve kterém je budu žádat o pomoc a podporu. V roce 2010 jsem zcela vážně řekl, že na starostu kandiduji potřetí a pro tuto chvíli naposledy. Tenhle slib chci dodržet. Myslím si, že všechno v životě má mít svůj začátek a konec. Nechtěl bych být doživotní starosta a stát se překážkou pro nové nápady a myšlenky. A odejít se má na vrcholu v době, kdy člověk může říci: „Tady je moje práce, bylo mi potěšením…“ Věřím, že řada principů a postupů, které se nám podařily v Hrádku zavést, budou fungovat i na úrovni kraje. Rád bych se o to pokusil. A v Hrádku budu vždycky doma a jsem připraven, pokud o to bude zájem, být radní nebo zastupitel.

 

Máte mladou manželku a dvě dcery. Nevyčetla vám třeba někdy, že svou politickou kariérou přicházejí o tatínka? Jak často se vídáte?

Snažím se svým dcerám věnovat, jak jenom můžu, výčitky mám především sám před sebou… Ale ve volných chvílích se jim pokouším vynahradit to, že nejsem doma každé odpoledne. Taky mezi víkendovými pozvánkami raději vybírám ty, kde budou Verunka a Viktorka mít možnost trochu se bavit.

 

Vaše manželka je původem Polka. Naučila se ona nejdřív česky nebo vy polsky? Doma spolu mluvíte jak? A jak se v takové dvojjazyčné domácnosti vychovávají děti? Nikdy jsem si to neuměl představit.

Oba rozumíme řeči toho druhého, co se týká třeba pravopisu psaného textu, nejsme dokonalí ani jeden. Mluvíme každý ve svém jazyku s občasným výletem do jazyka druhého. V tomhle prostředí jsou vychovávány i naše dcery. Mají prostě dvě země, dvě hlavní města a polského i českého dědečka a rodiny.

 

Zabrusme nyní jinam. Na čem posledním jste byl v kině a co za filmy vyhledáváte?

Chci jít na Ve stínu, naposledy jsme byli se ženou na Méďovi. Chodím rád na české filmy, ale mám rád třeba Pána prstenů a těším se na Hobita.

 

A co hudba a literatura? Máte nějaké oblíbence?

Číst teď moc nestíhám, pořád odpovídám na dotazy novinářů (smích). V autě poslouchám třeba Coldplay, album Mylo Xyloto nebo Tatabojs, desku Ležatá osmička. Poslední knížku, kterou teď pravidelně používám, jsou Rady pro zahradu.

 

A na závěr: Už víte, čemu se budete věnovat, až z politiky odejdete?

Rád bych využil své zkušenosti s přeshraniční spoluprací a kontakty v ní získané. Spolupráce se sousedy je podle mě velká příležitost pro Liberecký kraj, jeho obyvatele, podnikatele a firmy.

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti