Bude či nebude hospic? To je otázka.
“Politici se rozhodli žonglovat se smrtí, a to je nebezpečné,” komentoval dění okolo hospice v člen pracovní skupiny pro vznik hospicové péče při Libereckém kraji a mediální zástupce občanského sdružení Hospic pro Liberecký kraj Jan Široký.
Podle posledních vyjádření ze strany Libereckého kraje se záměr výstavby hospice odsouvá a tuto činnost budou saturovat nemocnice. Znamená to, že krajští politici přehodili výhybku a pomyslný vlak hospic nyní míří kamsi do zapomnění?
To je velmi zajímavé přirovnání, ale myslím, že to zcela nevystihuje přesný stav politické situace v Libereckém kraji. Spíš bych volil přirovnání k ruské ruletě. Kdy se ozve argument ekonomické krize, to byla jen otázka času. Ovšem v otázce zajištění základní zdravotní, psychologické, sociální a sociálně právní péče o umírající lidi a jejich blízké to vnímám jako naučený politický slogan bez obsahu. Osobně se domnívám, že to je pouze cesta nejmenšího odporu, na jejímž konci může být v celku významný přínos Libereckého kraje pro celou Českou republiku, ale stejně i politická sebevražda ČSSD a vzájemné obviňování politiků, kdo a za co může.
Můžete mi toto politické zákulisí trochu více přiblížit? Jak je možné, že současné rozhodnutí kraje má dva možné konce, které jsou takto diametrálně odlišné? Proč se domníváte, že by to mohlo pro sociální demokracii znamenat politickou sebevraždu?
Předně prohlášení kraje o zavedení paliativních lůžek pro umírající pacienty v nemocnicích kraje není apriori něco špatného. Opak je pravdou. Ve skutečnosti je to jeden ze stěžejních sloupů systému poskytování paliativní a hospicové péče tak, jak se jej snažíme politikům vysvětlit. Ovšem pokud si pořídíte auto bez motoru, tak si projížďky krajinou vychutnáte pouze při cestě z kopce. Stejně tak motor bez auta není efektivní řešení mobility členů domácnosti.
Když vynecháme přirovnání, co tedy znamená ono zřízení paliativních lůžek v nemocnicích?
Znamená to první krok k řádné dostupnosti péče, prostor pro vyškolení a praktické zvládnutí péče o umírajícího pro odborný personál a stálé dobrovolníky, dále je to přirozený průlom problematiky do světa lékařů, kteří tak budou s hospicovou péčí přímo konfrontováni a jednoznačně to znamená, že se snad začne něco dít. Znamená to první krok k velké změně, kdy časem lidé v regionu přehodnotí ono “odkládání” nejbližších osob na umření do LDN jako velkou a nenapravitelnou křivdu, kterou na lidech, jenž je milují až do posledního výdechu, páchají. Může to znamenat, že za pár let budou mít lidé v regionu Libereckého kraje jistotu, že je zdravotně-sociální sít nastavena tak, aby bylo reálné zajistit doma péči o umírajícího člena rodiny, aniž by jim hrozila ztráta zaměstnání, ekonomický bankrot domácnosti či se museli obávat, že péči o umírajícího doma zanedbají.
Popravdě řečeno, to mi ale zní jako velmi pozitivní dopad. Poněkud stále nechápu, proč by to mělo způsobit zemětřesení na politické scéně?
Právě proto, že tento krok byl ze strany kraje zdůvodňován ekonomickou krizí a zbylými naučenými frázemi politického žargonu. Poněkud bohatýrský nástup sociální demokracie na krajský trůn se proměnil v rozpačité koktání, když po necelém roce kreditní karta Libereckého kraje hlásí, že nejsou peníze. V takovém případě musí správce krajské pokladny řešit otázku, které služby či zboží nepotřebuje. Krajský úřad Libereckého kraje se asi poprvé dostal do situace, ve které je většina obyvatel regionu jeden týden před výplatou. Lidé řeší své rozpočty měsíčně a kraj ročně. Vpodstatě je v tom minimální rozdíl. Pokud si paliativní lůžka vybudují sami nemocnice třeba s krajským příspěvkem, tak je to samozřejmě možnost, jak s nulovým nákladem i námahou dosáhnout hmatatelného úspěchu a důkazu plnění slibů. Podle projektu, který sdružení na základě skutečně velmi rozsáhlých podkladů prosazuje, lze definovat několik základních míst, kde se tato péče a pomoc odehrává. Péče musí být dostupná v celém kraji u lidí v jejich domově, v nemocnicích, v domovech pro seniory a v hospici. Ten, kdo se ve výběrovém řízení stane provozovatelem krajského hospice, bude mít za úkol nejen provoz hospice, ale kompletní koordinaci činností v kraji, aby tato péče byla ve spolupráci s dalšími poskytovateli řádně, efektivně a kvalifikovaně poskytována. Provozovatel hospice se totiž musí z velké části spolehnout na prostředky veřejného financování. Ve sdružení pak zastáváme názor, že za veřejné peníze je třeba vytvořit veřejně dostupnou, kvalitní a profesionální službu. Proto je vytvoření paliativních lůžek sice zásadním, ale jedním z kroků, který je pro celkovou realizaci nezbytné udělat.
Takže je vše v pořádku?
V pořádku by vše bylo, pokud by existoval koncept a harmonogram postupů, kde by byla zpracována i synchronizace služeb a mnoho dalšího. Pokud však uděláme jen něco málo, protože nejsou peníze, tak se velice obávám, že do roka budeme ono něco málo vydávat za dokončenou práci. Příští rok nás čekají parlamentní volby a komunální volby a napřesrok budeme v krajských volbách hodnotit velké sliby politiků. Je-li důvodem pro anoncovaný krok Libereckého kraje nedostatek financí, myslím, že je důvod se obávat řešení “po česku”. Rotace tématu hospic se bude s ubíhajícím časem stupňovat a následně dle mého názoru podnikne ODS společně se Starosty frontální útok na levici, kdy tyto pravicově směřované strany proti levici vytáhnou zbraň nejtěžšího kalibru. Obviní totiž ČSSD společně z KSČM,že za čtyři roky vlády na kraji zásadně narušili funkčnost sociální a zdravotní sítě. Při takovém obvinění poněkud ztrácí pojem levice opodstatnění. Podle programového prohlášení má být v Libereckém kraji péče o umírající zajištěna během tohoto volebního období. To by se dalo stihnout, pokud by od uchopení krajských otěží probíhala každý den intenzivní práce týmu organizátorů. To se nestalo. Podle dlouhodobého záměru Rozvoje Libereckého kraje má být tato péče zajištěna do roku 2013. Dokážu si představit, jak zastupitelé svým rozhodnutím hlasují o zrušení tohoto termínu samozřejmě s velkou publicitou.
A jak tedy odhadujete realizaci projektu? Bude tedy někdy v Libereckém kraji takový standard, který garantuje lékařskou a další potřebnou pomoc umírajícím a jejich rodinám nebo to vše, co bylo v novinách a čemu lidé věří, byla jen slova?
Slova dělají politiku. V politickém slovníku není na téže straně problém “dobře zvládnout” s termínem “problém vyřešit.” Zvládnout znamená deklarovat aktivitu – snahu problém řešit a tento problém dotáhnout až k dalším volbám, kdy lze po voličích žádat další mandát, aby mohl být problém vyřešen. To znamená zvládnout. Problém vyřešit, to znamená jednu tiskovou konferenci, pár pochvalných článků a za týden už volič ani nevnímá, kdo a s jakým nasazením a jak problém vyřešil. Je to velice nebezpečné žonglování s osudy více jak čtyř tisíc lidí, kteří ročně umírají v Libereckém kraji, kdy přes třetinu z nich umírá na rakovinu. Já se velice obávám, že radní Pavel Petráček, který je za problematiku hospice zodpovědný, sice jde dobrým směrem, ale napřesrok už nikdo nebude ochoten investovat do spuštění celého systému péče o umírající a jejich blízké. Dokonce se domnívám, že pokud se vše zhroutí, budou ve finále všichni ukazovat na radního Pavla Petráčka bez ohledu na to, co pro realizaci udělal či neudělal.
To nezní moc pozitivně…
Já stále věřím, že již za pár let bude plně funkční systém, ve kterém budete mít šanci zachovat se ke svým nejbližším v posledních měsících a týdnech jejich života s důstojností, která dává mezilidským vztahům hodnotu. Prostě zavoláte na jedno jediné číslo, kde profesionální zdravotník formou telefonátu zjistí základní informace a do druhého dne již volající bude vědět, na co má právo, co by v jeho konkrétním případě byla nejefektivnější varianta rozsahu poskytnuté pomoci a kde za koordinaci všech činností ponese jasnou zodpovědnost provozovatel krajského hospice. Když to zvládne, tak pak si takový provozovatel podporu z celého regionu kraje jistě zaslouží.
Zdroj: Českolipský deník str. 2 Mikroregion