Hrádek byl díra na hranicích

Zdroj: Mladá fronta Dnes/OLDŘICH SZABAN

STAROSTA U HRANIC Už sedm let je starostou v Hrádku nad Nisou Martin Půta. Rozhovor o životě ve městě u hranic, politice kruhovém mostě, který má spojit Česko, Německo a Polsko, muzeu Trojzemí, cyklostezkách či větrných elektrárnách.

Hrádek nad Nisou - Největší stavební akci od roku 1945 včera spustili v Hrádku nad Nisou. Přestavba hlavního náměstí a přilehlých ulic bude stát skoro 70 milionů korun. Obyvatele i návštěvníky města nyní čekají mnohá omezení. Obnova čeká nejen povrchy ulic, ale i vodovody, kanalizace, rozvody elektřiny nebo veřejné osvětlení, vysvětlil starosta Martin Půta.

Na hrádeckém náměstí má vzniknout také muzeum Trojzemí...

Vznikne přestavbou historického dvě stě padesát let starého domu. Získali jsme na tento záměr dotaci z českopolského programu přeshraniční spolupráce třicet pět milionů korun. Začalo se již stavět, ve dvorním traktu se bude přistavovat ještě multifunkční sál pro práci Malého trojúhelníku (Hrádek, Žitava, Bogatynia), má sloužit i jako kinosál. Má to být kulturně společenské centrum, jehož součástí má být společná prezentace historie Trojzemí.

Hrádek má specifickou polohu na hranicích s Polskem a Německem. Jak se projevilo jejich otevření?

Cesta přes hranice je teď mnohem jednodušší. Odpadly nepříjemné kontroly. Ten psychologický dopad je nejdůležitější, hlavně proto, že pořád nemáme vyřešenou spojnici silnice přes polské území.

Jak to se silnicí aktuálně vypadá?

Podle posledních informací z polské strany ukončilo Dolnoslezské ředitelství silnic a železnic soutěž s tím, že ještě v říjnu zhotovitel nastoupí na stavbu. Česká republika přispěla na celou stavbu dvěma miliony euro, Němci třinácti a půl miliony, takže tato částka by měla na polský úsek stačit. Navíc se Němci zavázali, že hraniční most mezi Polskem a Německem zaplatí oni.

A kdy to mají mít hotové?

V roce 2011.

Jak to vypadá s kruhovým mostem, který má spojit Česko, Německo a Polsko?

Proběhla architektonická soutěž studentů z Euroregionu Nisa, ze které vzešel návrh kruhového mostu. Největší problém je, že je to stavba na území tří států, což je unikátní a nikdo to ještě ve stavebním řízení neřešil.

Co ještě plánujete v Hrádku do budoucna?

Máme rozjeté tři projekty, multifunkční centrum s muzeem Trojzemí, nyní zahajujeme rekonstrukci historického centra města. Dostali jsme na ni z operačního regionálního programu 56 milionů korun. Opraví se Horní náměstí a přilehlé ulice, které jsou v městské památkové zóně. Proběhla také soutěž na nového dopravce, od roku 2010 bude trať z Rybniště přes Varnsdorf a Hrádek do Liberce provozovat německý dopravce Voghtbahn. Ve špičce bude jezdit mezi Hrádkem a Libercem každých třicet minut.

Proč jste vlastně vstoupil v roce 2002 do politiky?

Politika je oblast, která mě vždycky lákala. Jsem takový klasický člověk, který v devadesátých letech hltal všechny možné televizní debaty. Trochu mě to však v tomto století přešlo. Komunální sféra mě začala zajímat, protože jsme s řadou kamarádů poznali, že dění v našem městě přesahuje hranice toho, co jsme ochotni tolerovat. Hrádek od roku 1990 řídila stále stejná skupina lidí. Do roku 1989 byl Hrádek taková díra na hranicích. Našim předchůdcům kolem starosty Faltuse se podařila řada pozitivních věcí. Bohužel začala podle mě fungovat příliš úzká vazba mezi některými lidmi z vedení města a určitými firmami. Proto jsme se rozhodli, že se to pokusíme změnit. Založili jsme občanské sdružení Hrádek potřebuje změny a kandidovali do voleb. Nečekali jsme, že je vyhrajeme. Naším cílem bylo získat několik mandátů, aby mělo vedení města pocit kontroly.

Komunální volby jste však vyhráli...

Získali jsme téměř čtyřicet procent. Pocit z vítězství byl pěkný, na druhé straně to byla velká zodpovědnost lidem dokázat, že jsme nedávali jen nějaké plané sliby. Jako starosta chci, aby lidé mohli do rozhodování mluvit i jindy než v době voleb a ovlivňovat co se ve městě děje. Například výběrová řízení jsou všechna na internetu, je tam vidět celý jejich průběh od doby vyhlášení. Je to jednoduchý princip. V Hrádku jsem se narodil, žiju tu a budu tu i nadále. Chci se chovat tak, aby na mé dvě dcery, až budou starší, někdo na ulici nepokřikoval, že mají tatínka lotra...

Lidé v Hrádku si to zatím nemyslí. Soudě podle výsledků dalších voleb v roce 2006...

To jsme získali dokonce přes padesát procent hlasů, což jsem také vůbec nečekal. Přece jen jako starosta musím dělat i nepopulární opatření. Zakládám si na tom, že když si myslím, že je to nutné, udělám ho i čtrnáct dní před volbami. Zvyšovali jsme třeba regulované nájemné. Je lepší lidem vysvětlit proč se dělá, než se tvářit, že ho není potřeba udělat vůbec.

Jak hodnotíte těch 7 let starostování v Hrádku?

Investiční projekty jsou samozřejmě důležité, ale hlavní je, že se nám podařilo změnit myšlení lidí. Je jich tu teď spousta, kteří jsou ochotni jít dělat dobrovolníky na různé kulturní a společenské akce. To je pro mě důležitější, než jestli se nám podařilo na investice sehnat sto milionů. Jsou potřeba, ale když se vše soustředí jenom na beton, je to problém.

V Hrádku také vzniklo několik osadních výborů?

Hrádek má kromě centra také čtyři okrajové části, máme dnes pět osadních výborů. Umožníme tak lidem v těchto místech původně samostatných vesnicích spolurozhodování. Není to jednoduché, funkce v osadním výboru je placena pouze symbolicky, je o práci, odpovědnosti. Navíc těm lidem v osadních výborech často nadávají za věci, za které vůbec nemůžou. Je to ale dobrý krok, těžko mohu radit lidem ve Václavicích, které jsou od Hrádku vzdálené pět kilometrů. Lidi tam sice znám, ale nežiju mezi nimi. Myslím si proto, že by si měli o svých věcech rozhodovat sami.

Jaká je v Hrádku nezaměstnanost?

Byli jsme na tom hůř, v roce 2002 byla až dvanáctiprocentní. Největší problémy v tomto směru byly v Hrádku v devadesátých letech, skončily Benar, Kolora, Pragovka na tom byla špatně. Hrádek má výhodu v poloze na hranicích, takže je tu více pracovních míst ve službách, než je obvyklé, nadprůměrný počet restaurací či kadeřnictví, které využívají němečtí návštěvníci. Také nám pomohla liberecká průmyslová zóna, ta hrádecká se kvůli problémům se silnicí ještě úplně nerozjela, je tam dohromady sedm set pracovních míst.

Vy jste dříve pracoval ve Vulkánu, což byla nejznámější hrádecká firma, jak ten je na tom?

Byl jsem tam vedoucí výroby. Vulkán se rozdělil na několik malých firem, které dělají obchodní věci a už nic nevyrábějí. Jediné, co má s výrobou trochu společného, je, že se tam kondomy balí. Vyrábějí se však v Malajsii.

Vy sám uvádíte jako koníčka jízdu na kole, jak to v Hrádku vypadá s cyklostezkami?

Jsme na cyklostezce Odra Nisa, velká část lidí využívá trasy kolem Nisy směrem na Zhořelec. Podél Nisy se dá dojet prakticky až k Baltickému moři. Teoreticky začíná už v Liberci, i když je to spíš po silnicích než cyklostezkách. Zrovna nyní děláme v Hrádku osm set metrů cyklostezky, která má umožnit od příštího roku přeznačit cyklostezku z Hrádku do Bílého Kostela na místní komunikace. Kraj nyní udělal první rozumný krok, za který jej chválím, program na rozvoj cykloturistiky. Myslím si, že je potřeba dostat cyklostezku ze silnic všude, cyklistů neustále přibývá.

Jaký je váš názor na větrné elektrárny?

Na podzim v roce 2006 jsme udělali ve Václavicích anketu, kde většina lidí vyjádřila souhlas s větrným parkem. Investor dojednal s městem podmínku, že jedna z větrných elektráren bude vmajetkuměsta. Respektuju, že pro celou řadu lidí jsou větrné elektrárny v krajině problémem. Já to tak nevidím. Z Hrádku vidíme za Žitavou na větrný park, jsme na ně zvyklí. Pokud si mám vybrat mezi výrobou elektřiny, kterou nám předvádí kousek za hranicemi kolegové v polském Turowě, a výrobou elektřiny pomocí větrných elektráren, tak jsem zastáncem elektřiny z obnovitelných zdrojů. Myslím si, že je potřeba ji zkombinovat také s výrobou elektřiny z jádra, aby se doplňovala. Varianta, že budeme závislí na dovozu plynu a pak nám někdo utáhne kohoutek a pod tímto tlakem budeme dělat nějaká politická rozhodnutí, toho bych se nerad dočkal.

Jak dlouho jste krajským zastupitelem?

Od roku 2007, nahradil jsem Dagmar Helšusovou, která se stala ředitelkou knihovny. To bylo ještě za Stranu pro otevřenou společnost. Před loňskými krajskými volbami jsme založili Starosty pro Liberecký kraj. Původně jsme se chtěli domluvit na koalici se středovými stranami, což se nepovedlo. Jsme na kraji v opozici, od té doby se mi zdá, že i lépe chápu opozici u nás v Hrádku, protože ta role je někdy obtížná.

Proč vlastně selhaly jednání se sociálními demokraty po volbách o vytvoření koalice?

 

Udělali jsme při jednáních několik chyb, největší byla hned první den, kdy jsme byli v emocích a euforii z dobrého volebního výsledku. Na první jednání jsme šli s pocitem, že se to bez nás neobejde a chtěli jsme post hejtmana. To byla zcela jednoznačně chyba. Nakonec však zpětně je asi dobře, že to tak dopadlo. Velice obtížně bychom se vyrovnávali s politikou kraje, kdybychom v té koalici byli. Na kraji podle nás fungují dvě koalice - ideologická - když se hlasuje o poplatcích a sociálních záležitostech, to je záležitost levice. A pak je druhá koalice, čistě pragmatická, ve které s ČSSD hlasuje ODS. To je ve věcech, kdy se z kraje mají někam poslat peníze. My jsme velkými odpůrci nesystematického rozdělování peněz, tak si myslím, že by případná koalice nemohla fungovat. Možná že současná krize může být příležitostí tohle zastavit. Určit si priority kraje, nějaké cíle a na ty dávat peníze. V současné době žádné takové cíle na kraji nevidím. Kdyby měli všichni stejné šance peníze získat, nebudu to kritizovat. Obecně jsou dotace i na státní úrovni špatně rozdělované. Ne proto, že obce potřebujou opravit třeba školy. Stát by však měl vytvořit systém, který umožní obcím ty školy opravovat. Ne aby zamazával nejhorší problémy. Takhle se vytváří korupční prostředí. Je to boj o dotace, který nemá jasná pravidla. Kvůli tomu se na to nalepují různí lidé a firmy a využívají toho.

Martin Půta narodil se 13. 9. 1971 v Liberci Studium, zaměstnání: gymnázium Partyzánská (dnes F. X. Šaldy) v Liberci 1985-1989 dnes studující Metropolitní univerzitu v Praze obor Veřejná správa 1992 - 2002 Vulkan Hrádek a.s., technolog, vedoucí výroby Veřejné funkce: od roku 2002 starosta Hrádku nad Nisou od roku 2005 člen Rady Euroregionu Nisa od roku 2007 předseda Sdružení obcí Libereckého kraje od roku 2007 místopředseda Euroregionu Nisa Rodina: bydliště: Hrádek nad Nisou, Donín rodinný stav: ženatý od roku 2004 manželka: Sylwia Půta-Swiercz, 31 let, pracovnice Poradny pro závislé na alkoholu a drogách a jejich rodinné příslušníky v Bogatynii, Pedagog sociální péče děti: Verunka 3 roky, Viktorka 2 roky Zájmy: Četba knih, hudba, sport, práce na zahradě kolem domu, občasné domácí práce Politická příslušnost: 2004 - červen 2008 Strana pro otevřenou společnost Červenec 2008 - politické hnutí Starostové pro Liberecký kraj od 2002 člen občanského sdružení Hrádek potřebuje změny

Tento web používá cookies pouze pro měření návštěvnosti